|
|
Moje první F3K pro techniku SAL
Novinkou roku 2000 v kategorii RC házedel se stala
technika SAL (Side Arm Launch), aneb technika hodu za křídlo otočkou.
Kromě nesporných přínosů v podobě mnohem větších
dosahovaných výšek ovšem tato novinka přinesla i nutnost zásadních
změn v konstrukci modelů. V tomto článku bych rád stručně popsal
zkušenosti s mým prvním modelem tohoto druhu, který jsem zalétal o
vánocích 2000.
Vlastně bych měl mluvit o jeden a půltém modelu, již v létě 2000
jsem sbíral první zkušenosti s upraveným Reflexem
4. Získané zkušenosti nebyly vůbec k zahození, nicméně o
plnohodnotný model pro SAL nešlo.
V říjnu 2000 jsem se však rozhodl k radikálnímu řešení obnovy svého
F3K letového parku. Jako rozhodující impuls posloužila aktivita P.
Perutha, který (spolu s dalšími) zajistil objednání špičkových kompozitových
křídel, která se podle návrhu Wolfganga Zacha vyrábějí na
Slovensku. Jako trup jsem použil prakticky neupravený trup od svého
pokusného Reflexe 4. Ocasní plochy jsou klasické do kříže, proti
pokusnému provedení jsem je pouze poněkud vyztužil uhlíkem. Trup je
také poněkud vyztužen, při letních experimentech jsem totiž
gondolu rozlomil a při opravě jsem ji poměrně nekompromisně
"oplácal" další vrstvou laminátu, je tedy tužší než původní.
V trupu zůstalo původní RC vybavení (4x Sanyo 110mAh, 2x C241),
pouze přijímač REX4 jsem nahradil typem JETI REX7, neboť pro
plnohodnotné namixování křidélek soupravou FC16 potřebuji minimálně
5, raději ale 7 kanálů.
Náhon ocasních ploch je lanovodem se strunou 0,5mm a samozřejmě
nezbytnou gumičkou. Toto řešení je skutečně prakticky bez vůlí.
Navíc struna 0,5 do značné míry stačí řídit kormidlo sama, proto
může být gumička poměrně slabá (spíše pro omezení vůlí) a
odběr serv se příliš nezvýší. Z toho důvodu se mi příliš
nechce použít čistě "strunovou" variantu zcela bez bowdenu.
Upozorňuji, že výškovka nesmí mít v ovládání vůle, při
prvních startech jsem použil pouze bowden bez protitahu a celkem
zanedbatelné vůle stačily k naprostému znechucení z pilotáže, kdy
model po natažení výškovky v zatáčce po jejím srovnání začal
houpat, atd. Odstranění vůlí v řízení výškovky vše vyřešilo...
Poměrně zajímavé je řešení RC vybavení v křídle. Běžná devítigramová
serva se do křídla nevejdou, menší jsem neměl po ruce a navíc jsou
dražší a méně robustní. Proto jsem zkusil servům C241 odříznout
upevňovací patky a maximálně je obrousit. Výsledek je celkem
uspokojivý, serva z křídla prakticky nevyčnívají, nicméně pro
druhý model jsem přeci jen zakoupil serva C1041 (5,7 gramu, kuličkové
ložisko). Možná ještě lepší by byla serva C1081, která jsou
nepatrně pomalejší, mají ale vyšší tah. S náhonem jsem se příliš
nepáral, myslím si, že při rychlostech, kterými tyto modely létají,
není skrývání náhonu do křídla nezbytné.
Pro uchopení při hodu jsem použil "díru" v konci křídla,
která mi připadá praktičtější než kolík, zejména u ní nehrozí
stržen" modelu při nepodařeném hodu.
Zalétání zabralo dost času. Kupodivu nejmenším
problémem byl vlastní kruhový hod, tam stačilo hodit a bylo to... Zní
to až moc jednoduše, ale model opravdu létá nahoru sám a naprosto
stabilně. Narazil jsem ale na tři okruhy problémů.
Nejsnáze jsem se zbavil již zmíněných vůlí v řízení výškovky.
Zdůrazňuji znovu, že model je na tento problém opravdu až extrémně
háklivý, nicméně řešení je snadné.
Horší již bylo upevnění křídla. Původně jsem použil jeden šroub
M4 a "zobáček" na náběžné straně. Křídlo se ale při
hodu pootáčelo. Jelikož různé západky nevedly k cíli, přidal
jsem posléze druhý šroub. Zatím se zdá, že to bude stačit
definitivně, ale nerad bych to zakřikl.
Posledním problémem je naprogramování vysílače a nastavení výchylek.
S mixy křidélek jsem si nedělal těžkou hlavu a nastavil jsem je
identicky jako u svého elektroletu F5B, tedy s běžnou diferenciací a
možností vyklopení jako brzd na jediný switch. Celkem podle očekávání
to také fungovalo :-). Horší to již bylo se směrovkou. Po delším
experimentování to nakonec dopadlo radikálně - servo směrovky jsem
vyhodil a směrovku slepil napevno s kýlovkou... Nemohu si pomoci, ale
ani při spřažení s křidélky, ani při jejím samostatném řízení
jsem nepozoroval žádnou výhodu proti řízení pouze křidélky a výškovkou.
Naopak její vypuštění znamená úsporu 10gramů váhy, 750 korun
ceny a v neposlední řadě i pokles odběru palubní části RC
soupravy. Toto řešení ale nepokládám za zcela definitivní, u dalšího
modelu si to ještě nechám projít hlavou a předběžně se asi k řízené
směrovce alespoň zpočátku vrátím.
Velkou vědou jsou i výchylky výškovky. Chce to hodně velkou výchylku
dolů pro přechod do kluzu, naopak spíše menší výchylky nahoru.
Dvojí výchylky přitom nepadají v úvahu, nedovedu si představit
jejich přepínání třeba v úloze A. Nakonec jsem použil nastavení
dráhy serv (více dolů) v kombinaci s exponenciálními výchylkami a
jsem relativně spokojen.
Výsledkem je velmi výkonný model. Hody jsou v každém
případě přes 15 metrů. Pro neznalé dodávám, že to je o něco víc,
než házeli "oštěpářsky" ti fyzicky nejzdatnější soutěžící.
Já sám jsem se rozhodně nikdy nedostal výš než nějakých 10 metrů...
Po přechodu do kluzu je největší rozdíl třeba proti Reflexu či
Rayi v nesrovnatelně vyšší pronikavosti a rychlosti. To umožňuje
hledat termiku v řádově větší oblasti než šlo se starými modely
(a také jí mnohem častěji najdete). Opadání v režimu minimální
rychlosti již tak výrazně menší není, nicméně určitý pokrok je
patrný i zde. Výkonnost v sekundách se měří velmi špatně, i v
podvečerním klidu se s RC házedly často najdou různé
"nulky", které let podstatně prodlouží. Předběžně se
mi zdá, že výkonnost je něco kolem jedné minuty, ale je to opravdu
naprosto prázdný údaj, na soutěži se bez hledání termiky
neobejdete v žádném případě. Například při tréningu na Vypichu
27.12. v bezvětří a v mlze, tedy v zdánlivě beztermickém počasí
jsem měl nejdelší let přes 3 minuty...
Co říci závěrem? Takto pojaté modely jsou
opravdu extrémně výkonné, ale bude třeba ještě hodně práce při
vývoji. Kromě toho bude třeba ještě absolvovat alespoň 1000 tréningových
startů pro dokonalé poznání jejich vlastností. Nicméně výsledek
za to rozhodně stojí...
|
|
