 |
 |
 |
Jak začít s RC modely?Prvním důležitým, bohužel ale často opomíjeným bodem je cosi, co bych nazval "definicí vstupních podmínek". Pro koho je tedy tento článek určen? V první řadě je určen pro samouky, tedy modeláře, kterým případně někdo pomůže s kontrolou modelu a udělí několik rad, nemají ale možnost výuky s instruktorskou RC soupravou. Pokud by snad někdo tuto možnost měl, nechť neváhá a využije jí. Další důležitá věc - moje rady jsou cílené pro ty, kdo se chtějí opravdu naučit pořádně létat. Teď napíšu něco ošklivého - opravdu nevidím moc velké umění v tom, že někdo létá 30minut se slowflyerem na LiIon akumulátory, který je navíc ještě třeba z EPP a tudíž havárie budí jen úsměv. Existují sice výjimky, ale většina takto vyučených modelářů létá velmi nečistě a v momentu přechodu na pořádné letadlo má potíže. Opět zdůrazňuji zaměření na samouky, pokud začátečník s před chvílí kritizovaným modelem létá pod dozorem zkušenějších, kteří mu dokáží poradit a upozornit na chyby, bývají výsledky přirozeně mnohem lepší. A posledním vstupním bodem jsou finance. Obecně mé rady budou patřit spíše k levnějším postupům použitelným pro všechny. Nicméně i tak je hned na začátku dobré upozornit, že modelářství není právě nejlevnější zábava... Jak tedy nejlépe začít? Po svých vlastních zkušenostech bych vůbec nepokládal za špatný nápad začít s autem nebo rychlejší lodí. On totiž jeden z hlavních problémů je neplést si strany - pokud model letí od vás, je vše jasné, pokud ale letí proti vám, reaguje jaksi opačně... Tyto reakce si je prostě třeba zautomatizovat a ježdění po zemi či vodě aspoň mě docela pomohlo. Z finančního hlediska je lepší lodička, kterou navíc i v budoucnu jistě ocení vaše dítka na koupališti. Pokud byste lodičku či auto kupovali i s RC soupravou, což vzhledem k nízké ceně dvou až tříkanálových souprav (hlavně z druhé ruky) není zas tak hloupý nápad, volte pásmo 40MHz v klasickém páčkovém provedení. Volantová varianta je možná lepší pro auta a lodě, nikoli ale pro naše účely přípravy na letadla. Podle mého názoru se dvou až tříkanálová souprava neztratí a jde o rozumný výdaj. Pokud se totiž časem doberete k hlubšímu zájmu o modely letadel, jistě si časem pořídíte lepší soupravu. Jenže ta bude pro modely letadel vhodnější v nějakém čistě leteckém pásmu (35MHz) a případné použití pro lodičku na letní hraní by bylo nelegální. Tak proč si prostě neponechat jednoduchou soupravu na univerzálním pásmu 40MHz i do budoucna? Navíc zejména při pořízení některé z tříkanálových souprav (třeba Hitec Ranger 3 nebo triviálně rozšiřitelný Graupner FM214) vám vydrží až nečekaně dlouho, kromě modelů, o kterých píšu v tomto dokumentu, s ní uřídíte prakticky jakýkoli slowflyer či elektrovětroň. Až se vám přestanou plést ruce, je na čase první letadlo. Možností je spousta, osobně bych se přikláněl ke klasice, tedy větroň nebo větroň s pomocným motorem. Důvody vidím dva. Prvním je minimální cena - stačí nejjednodušší dvoukanálová souprava (kterou třeba již máte od lodi) nanejvýš vylepšená o mikroserva a ani to není nutné. Drahé nejsou ani modely, i spalovací pomocný motor bude spadat obvykle do té nejnižší cenové kategorie. Důležitější je ale podle mě druhý důvod. Větroň vás totiž neustále nutí létat čistě. Nejde o to, že by při špatné pilotáži následovala rána do země, v tomhle ohledu nebývá problém. Jde o to, že pokud s větroněm létáte jak prase, tak jste prostě za chvíli na zemi... Tajemství dlouhých letů zkrátka a dobře začíná od jemné pilotáže. U elektroletu, zejména u dnes populárních parkflyerů motor pracuje i víc než 10 minut, což vás vlastně k ničemu nenutí - pokud létáte alespoň tak, aby se model nesesypal úplně, není let v trvání 15-20 minut problém a motivace k zlepšování tedy není nic moc. Na co se při létání zaměřit? První lety budou hlavně o udržení ve vzduchu, tedy start s minimem zásahů do řízení, u pomocného motoru tankujte jen minimum paliva. Po vypnutí ze šňůry nebo zastavení motoru létejte plynulé zatáčky, ve kterých se snažte naučit prakticky nejdůležitější věc celého létání s RC modely, totiž souhru výškovky a směrovky. Polopaticky řečeno, poté co nakloníte model do zatáčky je třeba výchylku směrovky zmírnit a naopak poněkud natáhnout výškovku. Jedině tak proletíte zatáčku čistě. Na pohled to zní složitě, ale v praxi to dost rychle pochopíte. Obávaným bodem je přistání, se stabilním větroněm si ale pro začátek stačí zapamatovat tento postup: po klesnutí do asi tří metrů následuje poslední zatáčka, kterou model namiřte někam do volného prostoru (nejlépe proti větru) a pak už na nic nesahejte. Model přistane v pohodě sám. 90% poškození modelů při přistání vznikne pokusy nezkušeného modeláře ještě na poslední chvíli divoce manévrovat. V dalších letech se je třeba zaměřit na to, aby model létal tam, kam chcete. To se týká i přistání, uvědomte si, že výše zmíněným začátečnickým postupem defakto přistávají i nejzkušenější experti. Rozdíl je v jediné maličkosti: časem se naučíte promýšlet let tak, aby ta zmíněná poslední zatáčka vyšla právě tak, aby závěrečný víceméně neřízený let skončil právě vám u nohy... No a pak již přijde na řadu snaha o cílené hledání stoupavých proudů. Pro zlepšení orientace a zpestření létání neuškodí zkusit několik přemetů a krátký let na zádech. Pokud tyto prvky zahájíte v bezpečné výšce, nemůže se v zásadě nic stát. Může tuto cestu zvládnout úplný samouk? Ano, ale trocha pomoci je víc než užitečná. Já sám jsem sice neměl žádnou pomoc při RC létání a dokázal jsem to, měl jsem ale předem velké zkušenosti s volnými modely. Bez nich bych měl asi problém RC větroň postavit a zalétat. Nicméně po zaklouzání a běžném seřízení mi již tyto zkušenosti nebyly moc platné a při létání jsem se dostal do role naprostého začátečníka. V každém případě však přítomnost zkušenějších neuškodí. Když nic jiného, mohou model seřídit, pomoci se startem, atd. Jaký použít model? Jako čistý větroň jsou asi nejlepší RC házedla pro létání z gumipraku. Modely jako můj Gnat4, Ray od Hackera či Joy od Hořejší model jsou velmi hodné a létají prakticky samy, jejich výkonnost je však přitom velmi slušná. Od věci není ani možnost ověření svých schopností na soutěži RCH. Nepříjemné jsou pouze nutné výdaje za nákup dvou mikroserv a malého napájecího zdroje pro přijímač. V tomto směru jsou lepší klasické modely o rozpětí kolem dvou metrů jako třeba Tracy od Svoru nebo Prima od Reicharda. Tyto modely mají nicméně vadu v tom, že při své větší hmotnosti jsou náchylnější k poškození při horším přistání. Navíc je pro start žádoucí gumiprak o délce aspoň 100 metrů, což je náročnější na prostor. Naopak jsou tyto modely vhodné k motorizaci, stačí nejlevnější Junior 2ccm nebo MPJET 1ccm. S odstupem času bych naprostým samoukům radil spíše RC házedlo, naopak těm, kdo mají možnost nechat si pomoci od zkušenějších, dá asi více větší model, který bude paradoxně i o něco levnější. Sám jsem rovněž začínal s modely odpovídajícími druhé variantě. Jak to vyjde cenově? Dvoukanálová souprava i se servy je za dva tisíce, model jako je třeba Tracy maximálně 2500,-, motor Junior s příslušenstvím cca 1500,- drobnosti jako žhavicí baterie, palivo na sezónu, atd. maximálně dalších 1000 korun. Celkem tedy 7000,- a to jsem většinu položek nadsazoval, v praxi to asi sleze až někam k 5000,-. Házedlo bude asi o 1400 korun dražší (serva), jinak se rozpočet lišit nebude. Problémem bude motorizace, i s malým Coxem 0,8ccm létá házedlo jak raketa a rozhodně to není pro začátečníka. Pokud máte zájem o motorizovaný větroň, jde o argument pro o něco větší model. Výše uvedené řádky nejsou žádným návodem či školou
pilotáže. Jde spíše o určitý podnět k zamyšlení, vzniklý na základě
toho, jak jsem létat začínal já sám. Vzhledem k značné odlišnosti
od současného slowflyerového stylu výuky možná někoho donutí k
zamyšlení.
|
||
 |
 |